Minule jsme skončili u Marka Aurelia, císaře, který odvrátil útoky Parthské říše a také Germánů. Po jeho smrti se pomalu ale jistě začala situace obracet v neprospěch Římské říše.

POSTUPNÝ ÚPADEK ŘÍMSKÉ ŘÍŠE
Můžeme říct, že úpadek římské říše začal někdy kolem roku 200. Tento postupný úpadek trvající bezmála 300 let měl několik příčin.

1.) Vojenské důvody
Na Římskou říši začali stále více dotírat okolní národy. Na severu (ve střední Evropě) na Řím neustále tlačili Germáni, na severu britských ostrovů rovněž útočili tamní barbarské kmeny (za barbary označovali Římané všechny cizí národy, které nemluvili latinsky nebo Řecky), na východě povstala Novoperská říše (zvaná též Sasánovská říše, podle rodu Sasánovců, kteří tam vládli), a později (ke konci 4. století) se objevili ještě Hunové (zhruba v oblasti dnešního Maďarska, Srbska a Rumunska). Před všemi těmito nepřáteli se museli Římané bránit, což za prvé stálo slušnou sumu peněz, a za druhé musela říše vynakládat značné úsilí, aby své hranice vůbec byla schopna ubránit. Navíc protože Římská říše už nevedla žádné velké dobyvačné války jako předtím, tak přišla i o zdroj levné pracovní síly (otroků) a také o bohatou válečnou kořist z obsazených území. To přispívalo k postupnému oslabování Říše - jak vojensky, tak finančně.

2.) Boje o trůn
Problémy říši přidělávali i samotní politici a vojenští velitelé. Propukaly totiž často spory o to, kdo se stane dalším císařem, nebo kdo obsadí jinou důležitou vedoucí funkci v říši. Kvůli tomu začaly být různá spiknutí, vraždy a občanské války vcelku běžnou součástí politiky římské říše. Tedy ono tomu tak bylo i předtím, ale v této době se tak dělo čím dál častěji.

3.) Hospodářské důvody
Výše jsme si zmínili, že Římská říše přestala vést dobyvačné války a kvůli tomu přišla o přísun nových otroků. Otroci v Římě zastávali především práci na polích, kde je zaměstnávali velkostatkáři. A to se nám to pak panečku vydělává, když za vás pracuje někdo, komu nemusíte platit žádné peníze. Jenomže to už teď dost dobře možné nebylo, protože otroků bylo stále méně a méně. Díky tomu rostla i jejich cena a velkostatkářům už se ani nevyplácelo je kupovat. Místo otroků tak začali zaměstnávat drobné farmáře. Ti tak obhospodařovali půdu, ze které odváděli určitou část úrody právě velkostatkářům. Takovýmto nájemním pracovníkům se říkalo kolóni. Mnohým z nich se ale nedařilo, zadlužili se, a tak raději vzali nohy na ramena a pole nechali ladem. O mnoho polí se tak neměl kdo starat, a to znamenalo i pokles zemědělské výroby. Když pak například nastala nějaká neúroda (třeba kvůli suchu), mnohem snáze propukl hladomor.

4.) Úbytek obyvatelstva
Ve válkách samozřejmě umírají lidé, a když jste navíc ve válce prakticky neustále, o to je to pak větší problém. A to byl problém Římské říše. Navíc nezřídka kdy vypukla nějaká morová epidemie (jako například ta z období Marka Aurelia), počet obětí o to více vzrostl. A čím méně lidí, tím méně pracovní síly, a tím i zároveň méně například příležitostí k obchodu.

5.) Úpadek měst
Tento bod vlastně navazuje na ty předchozí, protože když nemáte dostatek lidí, kteří by pracovali, nemáte obvykle ani dostatek peněz. To se projevovalo i na městech. Skončily doby, kdy bezmála každý panovník po sobě zanechal nějakou významnou stavbu nebo i celou městskou část v Římě. Nové monumentální stavby se objevovaly čím dál méně a ty staré navíc začaly pomalu ale jistě chátrat. Naopak venkovské oblasti začaly být více samostatné, protože tamní zemědělci a řemeslníci začali být více soběstační.

SNAHY O ZÁCHRANU ŘÍŠE
Ačkoliv byla Římská říše v pomalém, ale zřejmém úpadku, stále se jednalo o obrovskou říši, zdaleka největší na tehdejším světě. Je třeba si také uvědomit, že tehdy neměli žádné vymoženosti jako máme my dnes - telefony, internet atd., takže i když byla říše rozdělená na menší správní území, i tak bylo velice obtížné ji celou spravovat.

DIOCLETIANUS (vláda 284-305) - reformátor
Česky také Dioklecián. Od jeho vlády se neuvádí forma říše jako "principát", ale už čistě jako císařství. Původem byl Dioklecián voják, a jeho vláda zastavila několik desítek let trvající úpadek říše. Dioklecián se snažil reformovat celou správu říše. Nejvýznamnějším činem bylo to, že si zvolil spoluvládce - svého přítele z armáda Maximiána. Později došlo k zvolení ještě dvou dalších "pomocných" císařů - Constantius a Galerius. Dioklecián tak rozdělil správu říše mezi 4 vládce - dva hlavní vládce (s titulem augustus) a jejich dva pomocné vládce (s titulem caesar). Tomuto systému vlády se přezdívá čtyřvládí, nebo také tetrarchie.
Dioklecián také využil volné půdy v říši a nechal tam usídlit některé barbarské kmeny (například některé Germány). Ti měli výměnou za půdu povinnost ji obdělávat (čímž tedy pomohl zajistit zemědělskou soběstačnost říše) a zároveň měli povinnost i sloužit v případě potřeby ve vojsku (čímž zároveň posílil i římskou obranyschopnost. Dioklecián také vedl řadu úspěšných válek (například na východě s Persií).
Dioklecián tedy provedl reformu armády, reformu správy říše, a i reformu rozdělení vlády říše. Sám však začal postupně žít ve velkém luxusu a považoval se za boha. Což je také jeden z důvodů, proč Dioklecián pronásledoval křesťany, jejichž počet v říši stále rostl. Jelikož se považoval za boha, což ale křesťané neuznávali, protože uznávali jen svého vlastního a jediného boha, tak se mu samozřejmě křesťané znelíbili.
V roce 305 onemocněl a udělal u vládců Říma dosud nevídaný krok - vzdal se vlády. A rovněž přesvědčil i svého druhého augusta Maximiána aby udělal totéž. Novými hlavními vládci Říma se tak stali jejich pomocní vládci. Sám Dioklecián ještě téhož roku zemřel.
I Constantius nedlouho poté, v roce 306, zemřel a jeho následovníkem byl provolán Konstantin (jeho syn, pozor, neplést!).

KONSTANTIN I. VELIKÝ (vláda 307-337) - 1. křesťanský císař
Hned na počátku vlády došlo ke sporům o trůn, ze kterých nakonec vyšel Konstantin I. jako vítěz a stal se opět hlavním císařem celé Říše. Přesto s ním spoluvládl jako císař Licinius. Ale kvůli neshodám se Konstantin nakonec zbavil i Licinia a vládl sám jako neomezený vládce.
Konstantin byl v jedné věci hodně odlišný od svého předchůdce Diokleciána - nevadili mu křesťané. Dokonce vydal roku 313 Milánský edikt - ten zaručoval občanům Říma svobodu náboženství, a tím se tak stalo křesťanství tolerovaným náboženstvím. A nejen to, sám císař se o křesťanství začal zajímat a krátce před smrtí se dokonce nechal pokřtít. Tím se tak stal vůbec prvním křesťanským císařem Říma.
A udělal ještě jednu hodně významnou věc. Je pravdou, že samotné město Řím mnoho posledních císařů vcelku zanedbávalo a řada z nich pobývala většinou někde jinde než právě v Římě, kde působil především senát. Město už tak nebylo tak "nablýskané" jako tomu bývalo kdysi. Konstantin se rozhodl přesunout hlavní město Říše na východ. Jedním z důvodů bylo i to, že východní hranice říše byla velmi často pod tlakem a vedlo se zde mnoho konfliktů, a tak zde měl Konstantin lepší přehled nad situací na východě a zároveň zde mohl v klidu vládnout celé říši. Tak nechal na místě malé osady Byzantion vybudovat město Konstantinopolis. Z malé osady se velmi rychle stalo mohutné město, které se stalo centrem celé Římské říše a hrálo významnou roli ještě celá staletí. Dnes se toto město nazývá Istanbul a je hlavním městem Turecka.
Konstantin se snažil také zlepšit i hospodářskou situaci říše, a klesající zájem o řemesla i o zemědělství vyřešil tak, že se tyto práce musely dědit z otce na syna. Tedy pokud váš otec dělal například kováře, vy jste rázem měli o jednu starost méně - nemuseli jste se trápit tím, co z vás v dospělosti bude, protože jste stejně na výběr neměli a musel z vás tak být kovář také. Ale ačkoliv to Konstantin myslel zřejmě dobře, spíše dosáhl opaku, protože lidé pak tuto práci dělali s nechutí, a tedy i neúčinně. Navíc i ztratili část své svobody, což si taky dost dobře uvědomovali.
Konstantin I. zemřel v důsledku nemoci roku 337, a jak jsem zmínil výše, nechal se krátce před smrtí pokřtít. Po jeho smrti však říše opět upadla do zmatků a vnitřních konfliktů, které ji i nadále oslabovaly. Svoje přízvisko "Veliký" získal až zpětně od křesťanských historiků, kteří se mu tak "odvděčili" za jeho postoj ke křesťanství.

THEODOSIUS (vláda 379-395) - propagátor křesťanství
Výše jsme si zmínili, že Konstantin začal křesťanství v Římské říši tolerovat a sám se na konci života stal křesťanem. Theodosius šel v tomto ještě dále a povýšil křesťanství na římské státní náboženství, a naopak začal omezovat ostatní náboženství. Také se vcelku úspěšně snažil vnitřně dost rozdělenou říši sjednotit. Po jeho smrti se ale stal přesný opak...

ROZPAD A KONEC ŘÍMSKÉ ŘÍŠE
Theodosius zemřel r. 395 a vlády se ujali jeho dva synové, kterým římský senát rozdělil pravomoci - jeden z nich vládl v západní části Římské říše, a druhý v té východní. Obě části říše si ale nárokovaly pravomoc vládnout v oblasti Balkánu, kvůli čemu také vznikaly různé spory mezi oběma částmi říše. Dnes tedy považujeme rok 395 za rozdělení Římské říše, ale pravdou je, že tehdejší Římané to tak nebrali.

Západořímská říše
Západní část říše (dnes ji nazýváme Západořímská říše) musela navíc čelit tlaku barbarských kmenů Germánů. Jejich útoky sice nebyly kdovíjak mohutné, ale právě západní část říše nebyla jednotná a díky vnitřním sporům se nedokázala účinně bránit útokům vnějších nepřátel. Mezi lety 410-476 byl samotný Řím několikrát vypleněn útoky germánských kmenů (například Vandalů - proto se dnes lidem, kteří něco ničí či poškozují říká "vandalové").
Západořímská říše musela také čelit náporu kočovného kmene Hunů, kteří vHunové do Evropy přišli z Asie do oblasti střední Evropy, kde tou dobou sídlili především právě Germáni. A nápor Hunů tlačil Germány více na západ, kde bylo území Římské říše. Tomuto období říkáme velké stěhování národů. Hunové dokonce vytvořili na krátko vlastní říši (v jejímž čele stanul obávaný vojevůdce Atilla) a chtěli ovládnout celou Evropu. Nakonec se však Římané spojili s některými germánskými kmeny a Huny společně porazili, a jejich říši zničili.
Západořímské říši to ale nakonec příliš nepomohlo. V roce 476 byl znovu vypleněn Řím Germány (kteří byli předtím usazeni na římské půdě a vzbouřili se) a došlo k sesazení posledního římského císaře - Romula Augusta. Tím tak roku 476 zanikla Západořímská říše.

Východořímská říše
Naproti tomu Východořímská říše (které dnes přezdíváme také Byzantská říše) existovala ještě bezmála 1000 let. Ale o té si povíme něco až v příštím roce, protože to už je látka období středověku.

Příště bude poslední látka tohoto roku, a tam se dozvíte něco o životě v Římské říši, náboženství a římském válečnictví.