V předchozích látce jsme se již dostali do Evropy a nakousli jakési začátky řeckých dějin. A právě k řeckým dějinám se nyní dostáváme. Doposud jsme probírali civilizace, které se významným způsobem zapsaly do dějin a přinesly celou řadu užitečných vynálezů a systémů. Ty umožnily rozvoj dalších moderních civilizací a jedná se o vynálezy, které využíváme vlastně dodnes - zavlažování, papír, zpracování kovů, ale třeba i samotné uspořádání společnosti a základní principy fungování lidské společnosti. Což je mimochodem i jedna část odpovědi na to, proč se vlastně učíme dějepis - pokud totiž neporozumíme minulosti, nemůžeme porozumět ani současnosti. A věřte, že dějiny jsou se současností velmi úzce spjaty, i když se to třeba nemusí zdát. Ale zpátky k tématu.

Nyní se ale dostáváme ke starověkému Řecku. Starověké Řecko a starověký Řím byly civilizace, které výrazným způsobem ovlivnily celé dějiny Evropy a vlastně i způsob, jakým dnes žijeme. A právě u těchto dvou civilizací zůstaneme až do konce tohoto...no, ani ne tak školního, jako spíše "domácího" roku.

STAROVĚKÉ ŘECKO
Na začátek si řekněme něco o Řecku jako takovém. Řecko se nachází na jihu balkánského poloostrova, přesněji na Peloponéském poloostrově a také na mnoha ostrovech v Jónském a Egejském moři. Dříve se pod řeckým vlivem nacházelo také dnešní Turecko a další státy v této oblasti, ale o tom až později.

Když jsme začínali se starověkem, jistě si vzpomenete (kdo nevzpomene, nalistuje zpátky v sešitě), že jsme starověké civilizace rozdělovali na staroorientální a antické. U staroorientálních jsme si říkali, že vznikaly především v povodí velkých řek (státy v Mezopotámii - Eufrat a Tigris, Egypt - Nil, Indie Indus a Ganga, Čína - Dlouhá řeka a Žlutá řeka). Naopak u antických jsme si říkali, že tam už tolik úrodné podmínky nebyly a lidé tak nemohli pěstovat obilí ve velkém, jako to měly státy staroorientální. A to je právě případ Řecka. Kdo jste byli v Řecku, jistě jste si všimli, že je to země hornatá, a tedy tam nejsou moc dobré podmínky pro pěstování nějakých zemědělských plodin (obilí). Na druhou stranu v Řecku vcelku pravidelně prší. V Řecku pršelo vždy vcelku pravidelně a tak se tu dařilo pěstování jiných rostlin - vinná réva (tedy víno), olivy, fíky a jiné ovoce. Obilí ale museli z části dovážet, protože ho měli nedostatek. Řecko je ale obklopené mořem, což umožnilo rozvoj námořní dopravy a především pak námořního obchodu.

Minule jsme si tu už vysvětlovali dějiny Minojské (krétské) a Mykénské civilizace, které ve své podstatě položili základ Řecka jako takového. Nicméně po vpádu řeckého kmene Dórů na Krétu a do Mykénské říše nastalo několik století trvající období temna. To trvalo zhruba mezi lety 1100-800 př.n.l. a vyznačovalo se mimo například nájezdy různých dalších národů či kmenů ale i přírodní katastrofy (zemětřesení, neúroda, atd.). Navíc díky tomu se nedochovalo ani mnoho písemností, a když už se nějaké písemnosti dochovaly, mnoho z nich jsme doposud nebyli schopni přeložit, protože ono původní krétské písmo nebylo doposud rozluštěno (již minule zmíněné lineární písmo A). Nicméně během tohoto období docházelo k usazování nových kmenů v oblasti Řecka, které se tu postupně usazovaly, a které postupně začali tvořit řecký národ jako takový.

Za konec tohoto temného období považujeme 8. st. př.n.l. Jedna z prvních významných událostí, které předznamenaly vzestup Řecka byly první olympijské hry, konané v r. 776 př.n.l., a to ve městě Olympia, odkud také dostali své jméno. Jednalo se o sportovní klání v několika různých sportech (hod diskem, hod oštěpem, zápas, box nebo třeba běh (disciplíny se postupně přidávaly), kterého se účastnily kmeny z různých částí Řecka. A právě v tom byl význam olympijských her - dařilo se jim jednotlivé řecké kmeny spojovat a vytvářet tak pomalu ale jistě jednotný národ Řeků. Samotné olympijské hry se konaly každé 4 roky. Tato tradice se udržovala přibližně až do roku 400 našeho letopočtu, kdy byly olympijské hry zakázány na popud křesťanství. To se totiž tou dobou stalo hlavním náboženstvím v Římské říši, ke které v té době Řecko patřilo. Olympijské hry, jak je známe dnes, byly na podobných myšlenkách obnoveny až v roce 1896, za což se přičinil zejména francouzský historik Pierre de Coubertin.

Pomalu ale jistě se začal v Řecku upadat význam jednotlivých kmenů a jednotlivé osady se začaly spojovat do větších měst - tím se začaly utvářet městské státy. Řeckým městským státům přezdíváme polis (v řečtině to znamená město nebo obec). V centrech těchto měst stálo vyvýšené opevněné návrší, kterému se přezdívalo akropolis. O městských státech jsme si říkali už v Mezopotámii. Jednalo se o nezávislá města, kterým vládl obvykle král a obyvatelstvo se skládalo ze svobodných občanů a otroků. Městských států v Řecku byla celá spousta, ale dva z nich byly největší a nejvýznamnější - Athény a Sparta, ale k těm až později. Významný městský stát byl také Korint.

Protože v Řecku nebyl dostatek orné půdy vhodné k pěstování obilovin a tedy k uživení obyvatelstva, začali Řekové přes moře osidlovat celou řadu míst podél Středozemního a Černého moře. Tím vznikaly nové a nezávislé městské státy. Tomuto osidlování říkáme Velká řecká kolonizace (kolonizace = osidlování nových území). Tato kolonizace probíhala zhruba mezi 8.-6.st. př.n.l. Díky tomu se rozmohl námořní obchod a Řekové také tímto získali plno cenných znalostí od jiných civilizací, se kterými obchodovali.

Oproti státům staroorientálním se antické státy lišily také svým přístupem ke vzdělávání. U staroorientálních států si mohli dovolit vzdělání jen bohatí lidé - panovníci totiž často viděli ve vzdělaných občanech nebezpečí a možnou překážku pro svou vládu, a tak se snažili rozšíření vzdělanosti spíše bránit. Naproti tomu státy antické (tedy Řecko a později Řím) se snažily o rozšíření vzdělanosti. A právě díky tomu se jim podařilo vytvořit vyspělou a přetrvávající kulturu.

Náboženství a mytologie
Náboženství a mytologie (soubor pověstí o bozích, hrdinech a nadpřirozených stvořeních) starého Řecka jsou velmi známé, a věřím, že většina z vás by jistě znala alespoň jednoho řeckého boha. Oproti třeba egyptským bohům se ti řečtí lišili v tom, že měli výhradně lidskou podobu (egyptští bohové byli mnohdy vyobrazováni jako zvířata, nebo lidé se zvířecími prvky). Řečtí bohové měli podle řecké mytologie sídlit na Olympu (což je nejvyšší pohoří v Řecku, nikoliv jedna konkrétní hora, jak je mnohdy nepřesně uváděno).

ZEUS - hlavní řecký bůh (který má nezvyklé skloňování - 1. pád (kdo, co?) je sice "Zeus", ale 2. pád (koho, čeho?) je "Dia". Když si to ukážeme v praxi: "Hlavním řeckým bohem byl Zeus." a "Bylo to dílo boha Dia"., ak jen aby bylo jasno, že když někde uvidíte zmínky "Zeus", "Dia", tak jedná se stále o jednoho boha). Zeus byl synem obra (titána) Krona, proti kterému nakonec povstal a zvítězil. Za své sídlo si zvolil právě Olymp. Původně byl Zeus bůh počasí a hor. Symbolem boha Dia jsou především blesky a také nezničitelní štít aegis. Měl být záludný a lstivý a nejmladší ze svých sourozenců. Měl mnoho nemanželských potomků.
HÉRA - manželka Dia a zároveň i jeho sestra. Héra je bohyní manželství a zrození. Byla velmi žárlivá.
POSEIDÓN - bratr Dia, bůh moří a vody. Když Zeus vládl špatně, uvěznil jej ve zlaté síti a přinutil jej, aby vládl lépe. Jeho symbolem je trojzubec.
HÁDÉS - nejstarší bratr Dia, bůh podsvětí, vládl v říši mrtvých, jejíž vstup střežil trojhlavý pes Kerberos.
ARÉS - syn Dia, bůh válek. Zbožňoval válčení a bylo mu jedno, na čí straně bojoval - hlavně, že bojoval. Nebyl oblíbený ani mezi lidmi, ani mezi bohy.
ATHÉNA - zřejmě dcera Dia, bohyně moudrosti, spravedlnosti, umění ale i válečné strategie. Jejím symbolem byla sova (jako symbol moudrosti). Mezi lidmi byla velmi oblíbená, často jim pomáhala. Město Athény jsou pojmenované na její počest.
AFRODITA - dcera Dia, bohyně lásky, plodnosti a krásy. Jejím manželem byl Héfaistos, ale milovala boha války Árese.
HÉFAISTOS - syn Dia, manžel Afrodity, bůh ohně a kovářství. Právě on ukoval nezničitelný štít aegis.
ARTEMIS - dcera Dia, bohyně lovu, divoké zvěře a měsíce.
APOLLÓN - syn Dia, dvojče Artemis. Bůh světla, slunce, lukostřelby a rozumu. Často zobrazován s lyrou (hudební nástroj podobný harfě).
DIONÝSOS - syn Dia, bůh vína a potěšení.
HERMÉS - syn Dia, poslíček bohů, ochránce cest, poutníků ale i zlodějů.
DEMÉTER - dcera Dia, bohyně zemědělství a úrody.

MĚSTSKÝ STÁT ATHÉNY
Jak jsem zmínil výše, kolem 8. st. př.n.l. vznikala řada městských států a mezi ty významnější patřil právě i městský stát Athény.

Velmi významný byl způsob vlády v Athénách. Právě v Athénách totiž vznikla demokracie. Demokracie je způsob vlády, na kterém se nějakým způsobem podílí i běžní občané (i samotný název demokracie by se z řečtiny dal přeložit jako "vláda lidu"). To bylo v tehdejším světě dosti nezvyklé, protože většinou vládli panovníci s často neomezenými pravomocemi a běžní občané neměli žádnou běžnou možnost jak jejich vládu ovlivnit. Samozřejmě tehdy se ještě nejednalo o demokracii takovou, jak ji známe dnes, tehdy ještě měla řadu omezení - například otroci či ženy neměli žádné hlasovací právo. Tehdy se jednalo o demokracii přímou. To znamená, že všechna rozhodnutí probíhala na lidových shromážděních, kde lidmi zvolení úředníci předkládali své návrhy zákonů a lidé o nich hlasovali. A podle toho, jestli byla většina lidí pro nebo proti byl zákon přijat nebo ne.
V takovéto athénské demokracii by ale bylo problémem, kdyby o navržených zákonech hlasovali nevzdělaní lidé, kteří o dané problematice nic nevědí (což je obecně riziko demokracií i dnes). Proto bylo důležité občany Athén vzdělávat. Do školy směli chodit jen chlapci (proto měli také jen muži právo hlasovat při oněch lidových soudech). Ve škole byl kladen důraz na to, aby byli chlapci schopni samostatně myslet a dokázali obhájit své názory - tím tak byli připravováni na případnou budoucí kariéru jako politiků. Systém vzdělávání byl do jisté míry podobný tomu našemu dnešnímu - základní vzdělání končilo v 15 letech věku. Poté se chlapci mohli zaměřit na další studium ve vybraných předmětech - filozofie, lékařství, fyzika, geometrie nebo řečnictví.

Obecně můžeme říct, že Athéňané se soustředili na rozvoj kultury a vzdělání. Nepodceňovali však ani vojenství.
Mezi významné vládce Athén patřil například Periklés (vládl přibližně mezi lety 450-430 př.n.l.). Za jeho vlády vznikla v Athénách řada nových budov (například athénská Akropole či chrám Parthenón) a snažil se zamezit válkám s jinými řeckými městskými státy (především Spartou).

MĚSTSKÝ STÁT SPARTA
Sparta byla dalším významným městským státem v Řecku. V mnoha ohledech byla od Athén odlišná. Především jí obývali Dórové (tedy ten samý bojovný kmen, který zlikvidoval Mykénskou civilizaci). Ve Spartě nevládla demokracie jako tomu bylo v Athénách. Sparta byla vojenský stát - nikdo ze svobodných občanů nesměl pracovat (na to měli otroky). Ale nemyslete si, že jen tak polehávali okolo - naopak. Sparťané museli již od dětského věku procházet náročným vojenským a tělesným výcvikem. A jak to probíhalo? Výchova spartských chlapců byla rozdělena na 3 etapy. 

První etapa začala, když chlapec dosáhl věku 7 let - v tu chvíli převzal jeho výchovu stát. Chlapci byli přiděleni do družstev, kterým velel 20letý chlapec. Toho museli poslouchat, jinak je čekalo bičování. Cvičili různé pohybové disciplíny, jako běh, skok, zápas, atd. Samozřejmě se učili i čtení, psaní, hudbě a různým tancům.
Druhá etapa začala v 15 letech - chlapci dostávali jen málo jídla a byli nuceni krást. Pokud byli při kradení přistiženi, čekal je trest. Pokud naopak přistiženi nebyli, čekala je pochvala. Cílem bylo naučit chlapce obratnosti, lsti a soběstačnosti. Pravidelně byli také bičováni až do krve a nesměli přitom projevit žádnou bolest. Pravidelně se také otužovali v ledové vodě. Také se připojovali k diskusím starších, aby se přiučili novým názorům.
Poslední, třetí etapa začala ve 20 letech - to už mohli chlapci cvičit se staršími kolegy, a už se mohli i oženit. Celý výcvik byl zakončen po dosažení věku 30 let, kdy se stali plnoprávnými občany.
Takže jak vidíte, ve Spartě bylo dospívání docela drsné. Díky tomu byli ale Sparťané považováni za nejlepší válečníky na světě.
A co ženy? Ženy měly ve spartské společnosti významné postavení. Práva, která měly spartské ženy, neměly ženy jinde na světě - například mohly mít vlastní pozemky i majetek. Konec konců i spartské dívky procházely výchovou a výcvikem, který měl posílit tělo i ducha - samozřejmě ale ani zdaleka ne tak drsným, jako tomu bylo u chlapců.
Jedním ze spartských králů byl například Meneláos, kterého známe z pověstí o trojské válce - právě jemu totiž Parid "ukradl" manželku, kvůli čemu vznikla samotná trojská válka.
Ze starověké Sparty se nám dodnes bohužel dochovalo jen málo památek (přeci jenom stavitelství bylo oproti vojenství spíše na druhé koleji).