Starověké Řecko - Alexandr Veliký

Tentokrát se budeme věnovat tématu, které jsme už nakousli na konci starověkého Egypta, a to je Alexandr Veliký (nebo také Alexandr Makedonský) a jeho říše.
Alexandr Veliký pocházel z Makedonie (proto také Alexandr Makedonský), což bylo malé království na severu Řecka. Makedonci nepatřili mezi řecké kmeny, ale postupem času se jejich jazyk i kultura přiblížily těm řeckým.

Poznámka bokem - na dnešní mapě světa byste na sever od Řecka nalezli stát s názvem "Severní Makedonie", která se dříve nazývala jen "Makedonie". Tento stát má však se starověkou Makedonií jen pramálo společného, kvůli čemuž se spory o název tohoto státu vlekly po celé 20. století. Až v roce 2018 došlo ke změně názvu na "Severní Makedonie", čímž se situace uklidnila.

VLÁDA FILIPA II. MAKEDONSKÉHO
Vše začalo někdy v první polovině 4. st. př.n.l. - tehdejší království Makedonie bylo v ne zrovna záviděníhodné situaci, protože všechny státy které se nacházely kolem - Thrákové na severu a řecké městské státy na jihu, si chtěly malé a slabé království rozdělit mezi sebe. Řekové, nebo přesněji Helénové, jak se tehdy řeckým národům přezdívalo ("Hellas", nebo také "Hellada" je v řečtině označení pro Řecko), totiž Makedonce považovali spíše za barbary, než za sobě rovný národ.

Tomu zabránil až makedonský král Filip II. Mimochodem jméno Filip pochází z řeckého "Filippos", což v překladu znamená "milovník koní". Není to zas tak náhoda - sám Filip II. se totiž v roce 356 př.n.l. stal vítězem olympijských her v závodu koňských spřežení. Filip II. udělal řadu změn v armádě a také pomocí obratné politiky dokázal Makedonii uchránit před zánikem, a naopak se mu podařilo vojensky Makedonii rozšířit. Z Makedonie se dokonce stal nejvýznamnější řecký stát, protože ostatní řecké státy byly vyčerpané neustálým vzájemným soupeřením. Spojená vojska Helénů (Řeků) byla roku 338 př.n.l. poražena v bitvě, a tím tak Makedonie prakticky ovládla celé Řecko. Filip II. navíc plánoval přepadnout i Persii, která sice byla v řecko-perských válkách poražena, nicméně stále ohrožovala postavení Řecka.

To už se mu ale nepodařilo, protože samotný Filip II. byl roku 336 př.n.l. zavražděn během svatby své dcery, a to příslušníkem své vlastní osobní stráže. Kdo všechno byl zapleten do Filipovy vraždy už se asi nedozvíme, ale měl celou řadu nepřátel, a to především mezi řeckými národy. Pro nás je nicméně důležité, že synem Filipa II. byl Alexandr Makedonský, později známý jako Alexandr Veliký. Poslední slova, která měl Filip svému synovi Alexandrovi říct, měla být tato: "Můj synu, žádej pro sebe jiné království, Neb to, které jsem opustil je pro tebe moc malé". Ani sám Filip II. si zřejmě nedokázal představit, jak moc si tato slova jeho syn vezme k srdci...

VLÁDA ALEXANDRA MAKEDONSKÉHO
Byl to právě Alexandr, kdo po svém otci převzal vládu nad Makedonií. V té doby mu bylo pouhých 19 let. Toho si byly moc dobře vědomy okolní národy, kterým makedonská nadvláda nebyla zrovna příjemná. A tak se řecké státy rozhodly, že využijí slabosti tohoto nezkušeného mladíka a vymaní se z makedonské nadvlády. K jejich překvapení se ale Alexandr ukázal být skvělým vojenským stratégem a vojensky si vynutil jejich poslušnost pod hrozbou zničení jejich měst. Alexandr byl totiž velmi kvalitní, odvážný a schopný voják, který byl navíc i velice vzdělaný, protože jeho učitelem byl známý řecký filozof Aristoteles.

Když si Alexandr zajistil poslušnost řeckých národů, mohl se pustit do toho, co plánoval i jeho otec - přepadnout Perskou říši. Dva roky připravoval své vojsko a v roce 334 př.n.l. jeho bezmála 50 000 armáda zaútočila na Perskou říši, které v té době vládl perský král Dareios III.

Nechybělo málo a tažení nemuselo mít dlouhého trvání, protože už v první bitvě Alexandr málem zahynul, nicméně zachránil jej jeho kamarád z dětství. K jeho tažení se také váže nejedna pověst. Například když dorazil do perského města Gordion, v tamním paláci se nacházel královský vůz s pověstným gordickým uzlem. Jednalo se o lano s obtížně zamotaným uzlem. Podle legendy se měl ten, kdo gordický uzel rozplete, stát vládcem celé Asie. To samozřejmě Alexandra zaujalo, ačkoliv jeho generálové jej nabádali, ať to raději nezkouší, že by se mohl ztrapnit. Alexandr ale situaci vyřešil po svém a rychle - než aby se snažil ručně rozmotat zdánlivě nevyřešitelný uzel, vytasil meč a uzel přesekl. Dodnes se rčení "rozetnout gordický uzel" používá jako označení pro složité situace, které lze vyřešit jednoduchým způsobem.

Na této legendě možná přeci jen něco pravdy bylo, protože Alexandr si postupně podmanil celou Perskou říši. Po řadě vítězných bitev, ve kterých se díky skvělé Alexandrově vojenské taktice a dobře vycvičeným vojákům podařilo přemoci i několikanásobně silnějšího nepřítele, se nakonec schylovalo k poslední bitvě s Peršany. Tou se stala roku 331 př.n.l. bitva u Gaugamel. Alexandrovo vojsko o 50 000 vojácích se zde utkalo s dvojnásobně početnější perskou armádou. K vítězství mu zde dopomohla krom skvělé taktiky i fakt, že perské vojsko bylo v pohotovosti celou noc, protože se Peršané obávali nočního útoku Makedonců. Naproti tomu Alexandr večer svým vojákům po vydatné večeři nařídil, aby se šli pořádně prospat na zítřejší bitvu. Ráno pak proběhla bitva, ve které dorůžova prospaní Makedonci na hlavu porazili vyčerpané perské vojsko. Tady alespoň vidíte, jak je důležité se dobře vyspat - obzvláště pokud vás druhý den čeká bitva ;-). Po bitvě u Gaugamel tak Alexandr Makedonský (nyní již znám spíše jako Alexandr Veliký) obsadil celou Perskou říši, čímž tak vznikla největší říše, která do té doby existovala.

Alexandr obsadil během svého tažení Babylon (který mu jeho obyvatelé vydali dobrovolně bez boje, a ze kterého také následně udělal hlavní město své obrovské říše), nechal se v Egyptě prohlásit za faraona, a nakonec dorazil až k řece Indu. Na obsazených územích navíc zakládal nová města, a zřejmě ho příliš nebavilo vymýšlet originální názvy, a tak je většinou pojmenovával po sobě - Alexandria. Takových měst bylo zřejmě několik desítek, nicméně do dnešních dnů nese tento název jen jedno - egyptské hlavní město Alexandria.

Alexandr hodlal ve svém tažení pokračovat dále, ale jeho vojáci už s ním toto jeho nadšení moc nesdíleli - však už také byli ze svých domovů řadu let pryč, sváděli krvavé bitvy a navíc se stále od rodné Makedonie vzdalovali, a tak už Alexandrovi vojáci odmítli pokračovat dále v tažení na východ. S tím už toho Alexandr příliš nezmohl - vojáci už dále jít nechtěli a sám v dobývání světa asi neuspěje, tak mu nezbývalo než se vrátit do Babylonu, tedy hlavní města své říše.

Díky rozlehlosti Alexandrovy říše se také promíchaly jednotlivé kultury - řecká a orientální, a vznikla tak kultura helenistická, která v sobě nesla prvky obou kultur. Díky tomu se také rozvíjela vzdělanost, protože si obě kultury navzájem vyměnily poznatky a znalosti. Když také dobyl Persii, nechal uspořádat svatbu 10 000 svých vojáků s perskými ženami, a to jako symbol spojení obou kultur.

Alexandr Veliký však roku 323 př.n.l. v Babylonu zemřel a dodnes se přesně neví proč - buď chytil nějakou vážnou nemoc (zřejmě malárii), anebo byl otráven. Každopádně po smrti se jeho říše rychle rozpadla a byla rozdělena mezi Alexandrovy generály. Ti spolu napřed soupeřili, ale nakonec vznikly celkem 3 říše pojmenované po dynastiích Alexandrových generálů, kteří se v dané zemi ujali vlády: Antigonovská říše (Makedonie), Seleukovská říše (Mezopotámie a Persie) a Ptolemaiovská říše (Egypt a Palestina).
Ani jedna se však "nedožila" našeho letopočtu. Antigonovská Makedonie zanikla roku 164 př.n.l., Seleukovská říše roku 64 př.n.l., a říše Ptolemaiovců skončila v roce 30. př.n.l. - všechny se totiž postupně staly součástí Římské říše, jejíž moc v té době strmě rostla.

ŽIVOT V ANTICKÉM ŘECKU
Po zániku tří helenistických království skončila také éra antického Řecka jako takového. Přesto ale antické Řecko v mnoha ohledech velmi výrazně ovlivnilo naši evropskou civilizaci a vlastně i celý svět. Čím, a jak se vlastně v tehdejším Řecku žilo a co nám dalo?

Zemědělství
Jak jsme si již vysvětlovali předtím, v tehdejší Evropě nebyla půda zrovna vhodná k pěstování obilí - tedy alespoň ne v tak velkém měřítku. To se týkalo právě i Řecka. Řekové museli dovážet obilí (tedy hlavní zdroj obživy) z jiných států (Mezopotámie, Egypt...), aby mohli pokryli potřebu svého obyvatelstva. Pěstovali vinnou révu a olivy (což pěstují ve velkém dodnes). Také chovali dobytek, a pili mléko.

Bydlení
Stejně jako dnes, museli i lidé ve starověkém Řecku někde bydlet (protože spát pod širým nebem je sice fajn, ale žít by takhle většina lidí asi nechtěla). V Řecku lidé stavěli domy z nepálených cihel, které nejsou zrovna odolné vůči času, a tak se nám do dnešních dnů nedochovalo příliš poznatků o tom, jak tehdejší domy vypadaly. Nicméně odhaduje se, že tehdejší domy (alespoň těch bohatších) byly stavěné kolem dvoru (trochu podobné například u nás některým starým statkům na vesnicích). A na dvoře samozřejmě nesměl chybět ani oltář, u kterého se Řekové denně modlili k bohům.

Jídlo
I Řekové si samozřejmě velmi rádi pochutnali na dobrém jídle. Většinou se jedly pokrmy z obilí - obilné placky, obilná kaše a k tomu pak mořské ryby a zelenina. Ale existovaly samozřejmě i luxusnější pokrmy, jako například masové knedlíčky, vařená vejce mořských ptáků, kořeněné sýry. K tomu se samozřejmě upíjela buď voda, nebo víno.
Bohatší Řekové pořádali také velké hostiny. Při těch se jedlo (žádné příbory, ale hezky rukama), pilo, a hlavně diskutovalo o politice, poslouchaly se písně umělců, nebo se sledovala vystoupení tanečníků.

Móda
Oděvy v antickém Řecku byly vcelku jednoduché, a obvykle se skládaly z pruhu látky ovinutého kolem těla a sepnutého na ramenou. U mužů byl tento pruh látky obvykle jen přes jedno rameno. Přičemž doma mnohdy chodili nazí. Na nohách neměli buď nic, nebo jen sandály. Samozřejmě u bohatších Řeků byly jak sandály, tak především oděvy z kvalitnějších látek a více zdobené a barevné. A ženy, stejně jako dnes, rády nosily šperky. Oproti třeba Egypťanům Řekové nosili spíše delší vlasy.
Co se hygieny týče, koupali se každý den a používali různé vonné oleje a ženy navíc i voňavky z různých bylinných směsí.

Věda a vzdělání
Jak už jsme si uváděli v předešlé látce, Řekové hodně dbali na vzdělání, a proto uměli všichni svobodní občané (tedy ne otroci) číst, psát i počítat, což bylo v tehdejším světě hodně nezvyklé. Díky tomu také byla v antickém Řecku celá řada různých myslitelů. Mezi nimi byl například Archimédes (vynálezce, také Archimedův zákon známý z fyziky), Aristoteles (filozof a učitel Alexandra Velikého), Platón (filozof), Hippokrates (zakladatel lékařství), Hérodotos (zakladatel dějepisu) a mnoho dalších.

A co že je to vlastně ta filozofie? V překladu znamená filozofie "láska k moudrosti". Filozofie je vlastně pokládání si otázek a snaha hledat na ně odpovědi - tedy například "Proč každý den vychází Slunce?" nebo "Proč se častěji neučím dějepis, když mám tak skvělého učitele?". Filozofie je tedy ve své podstatě schopnost kritického myšlení a snaha jej rozvíjet.

Řekové také přišli s tím, že Země je kulatá, a také vytvářeli mapy dosud známých oblastí. Své písmo Řekové převzali od Féničanů, a konec konců se s ním dodnes můžete setkat například v geometrii. Všechny ty věci jako "alfa", "beta" a podobně - to pochází právě z řecké abecedy (která se v Řecku prakticky bez změny používá dodnes)

Umění
Řecké umění je jednou z oblastí, kterou se antické Řecko proslavilo nejvíce. Řecké stavby (chrámy, sochy, ...) byly stavěné především z kamene či mramoru. U chrámů a jiných významných budov se téměř vždy nacházely řady mohutných sloupů (sloupořadí) - například již zmíněný Parthenón v Athénách. Stavěly se rovněž amfiteátry, velké kruhové stavby se sedadly pro diváky a pódiem uprostřed, které sloužily pro zábavu - například jako divadla, sportovní události, či pro zápasy zvířat.
I řecké sochařství se stalo světoznámým - Řekové stavěli sochy například řeckých bohů, sportovců (například vítězům olympijských her), politikům a myslitelům. Řecké sochařství se snažilo zobrazovat krásu lidského těla.

Velmi známý je také Homér (neplést s Homerem ze Simpsonů), který zřejmě napsal již minule zmíněné epické básně Illias a Odysea.
Také řecké divadlo položilo základy divadlům, tak, jak je známe dnes. Tehdy se vytvářely především dva typy divadelních her - komedie (zábavné hry) a tragédie (hry s vážnými tématy). Zajímavostí je, že v divadle hráli pouze muži, a to i ženské roli.
Starověké Řecko také dalo světu již zmíněné olympijské hry.

Válečnictví
Stejně tak i řecké válečnictví bylo velmi uznávané. Roli lehké pěchoty plnili tzv. peltasté, což byli vojáci vyzbrojení vrhacími oštěpy. Páteří vojsk řeckých národů byli tzv. hoplíté - vojáci s dlouhým kopím a štítem. Ty bojovali ve formacích zvaných "falanga", kdy se vojáci pohybovali s napřaženým kopím a štíty, proti čemuž bylo velmi obtížné se bránit, Filip II. tento typ formace ještě vylepšil a vojáci v ní používali delší kopí.
O kvalitě falangy jako formace svědčí i to, že se používala na bojištích prakticky až do novověku (takže skoro 2000 let). 

Příště už se přesuneme do starověkého Říma...