Úkoly:

1. Udělej si zápisky z prezentace
2. Přečti si níže Doplňující a vysvětlující výklad
3. Prostuduj si téma v učebnici - strany 54-55
4. V pracovním sešitě si vypracuj úkoly na straně 31 (nadpis III. Starověká Palestina)
5. Vyplň si tento kvíz

Prezentace

Klasická prezentace, jistě už všichni víte co a jak. Pro jistotu - obrázky netřeba překreslovat, ani není potřeba si zapisovat popisky u obrázků.

Doplňující a vysvětlující výklad

Příchod Hebrejů

Palestina je historická oblast, kterou byste dnes našli na mapě jako součást státu Izrael. Historie této oblasti je významně spojena s dějinami Egypta, a z části také Mezopotámie. Do oblasti Palestiny totiž někdy během 13. století př.n.l. dorazil kmen tzv. Hebrejů (či Hebrejců). Těm se říkalo Židé, nebo také Izraelité (podle praotce židovského národa Jákoba, zvaného též Izrael). Tento kmen sem uprchl z Egypta, kde byl utlačován. Podle příběhu z Bible je sem, po 40 letech bloudění v poušti, dovedl Mojžíš. Nicméně podrobnosti příchodu Hebrejů do této oblasti nejsou dodnes přesně známé. Každopádně v oblasti Palestiny v té době žil národ tzv. Pelištejců (nebo také Filištýnů), od nichž je také odvozeno jméno "Palestina".

Sjednocení

Kmen Hebrejů nebyl zpočátku nijak jednotný. To se však postupně začalo měnit. Někdy v 11.st. př.n.l. došlo ke sjednocení kmenů do jedné říše. Prvním vládcem všech Hebrejů byl Saul, pod jehož vedením Hebrejové bojovali s Pelištejci. Saul ale nakonec sám v jedné z bitev proti Pelištejcům zemřel. 

Král David

Později se stal králem David, který byl původně jedním ze Saulových vojevůdců. Možná jste už někdy slyšeli o biblické povídce o souboji Davida s obrem Goliášem. Podle této povídky měl ve velmi nerovném souboji David pomocí kamene vystřeleného z praku porazit pelištejského "obra" Goliáše. Jak moc je pravdivá nelze dost dobře posoudit, nicméně pravdou je, že David byl zdatný bojovník, kterého ještě za své vlády král Saul povýšil na vojevůdce. Když se později stal králem, podařilo se mu obsadit město Jeruzalém, ze kterého se stalo hlavní město své říše. Díky tomu, že se dařilo vybírat daně jak v Jeruzalémě, tak i ve větší části Palestiny, kterou se mu podařilo ovládnout, mohl si dovolit vybudovat dostatečně silnou armádu, se kterou svou říši nadále rozšiřoval (ačkoliv i tak byla jeho říše relativně malá).

Král Šalamoun

V rozšiřování říše pokračoval i Davidův nástupce - král Šalamoun, což byl Davidův syn. Král Šalamoun měl být moudrý a schopný vládce. Nechal v Jeruzalémě vybudovat mohutný chrám (přezdívaný Šalamounův chrám, nebo prostě jen Jeruzalémský chrám). Z toho dnes zůstala jen část obvodové zdi, které se říká "Zeď nářků" - jedná se o významné poutní místo. Za vlády Šalamouna se říše úspěšně rozvíjela a zvětšovala. 

Rozdělení říše a zánik

Když však Šalamoun v roce 930 př.n.l. zemřel, mezi jeho syny vypukl konflikt o tom, kdo se stane novým králem, což nakonec vedlo k rozdělení říše. Na mapě se tak objevila dvě nová království: Izraelské království (na severu, s hlavním městem Samaří) a Judské království (na jihu, hlavní město Jeruzalém).

Izraelské království bylo vyspělejší, avšak v 8. st. př.n.l (přesněji r. 722 př.n.l.) Izraelské království obsadili Asyřané (král Tiglatpilesar III.) a tím tak zaniklo.

Judské království naopak dobyli na začátku 6.st. př.n.l. (přesněji r. 587 př.n.l.) Babyloňané (král Nebukadnezar II.). Ti vyplenili celé království i hlavní město Jeruzalém, kde zničili i Šalamounův chrám (který později byl znovu postaven) a 40 tisíc Židů (asi 20% obyvatelstva) odvlekli do Babylonu = Babylonské zajetí Židů. 

Tím tak skončila obě židovská království. Území Palestiny (a tedy Izraele) se tak dostalo pod nadvládu Babyloňanů, následně Peršanů a později se stala součástí mohutné říše Alexandra Velikého a nakonec Římské říše.

Židovská kultura

Náboženství

Ačkoliv Židé přišli o svá vlastní království, jejich kultura přetrvávala i pod nadvládou cizích národů. Židé totiž měli vlastní náboženství - judaismus. 

Judaismus byl založen na víře v jednoho Boha, kterému přezdívali Hospodin (v hebrejštině Jahve), a kterého považovali za ochránce Hebrejů (tedy Židů).

Posvátnou knihou judaismu je tzv. Starý zákon, které obsahuje mimo jiné i tzv. desatero přikázání (to nabádá lidi k obecné snášenlivosti a lásce k bližnímu svému). Starý zákon je i součástí křesťanské Bible (ta se skládá ze Starého zákona a Nového zákona). Samotné křesťanství se později vyvinulo právě z judaismu.

Byla to mimo jiné právě i židovská víra, a tím i řada kulturních odlišností, kvůli které byli v dějinách Židé velmi často pronásledováni - od starověku, přes středověk až po moderní dobu (například nacisté za druhé světové války).

Písmo

Židé měli i velmi propracované a na svou dobu nadčasové písmo, které vycházelo z písma Féničanů. Mělo 22 znaků a s drobnými obměnami se v Izraeli používá dodnes. Jednou z jeho zvláštností je to, že se píše obráceně, než naše písmo - zprava doleva.

Další zajímavé odkazy

Následující video shrnuje dějiny v celé oblasti, kam spadá i Palestina. Částečně si tak můžete zopakovat i dějiny Mezopotámie, se kterými je Palestina úzce spjata: