Starověká Čína

Úkoly:

1. Udělej si zápisky z prezentace
2. Přečti si níže Doplňující a vysvětlující výklad
3. Mrkni se na obě videa na konci stránky
4. Prostuduj si téma v učebnici - strany 58-59 a k tomu si rovnou na straně 60 zopakuj co víš o Palestině, Indii a Číně
5. V pracovním sešitě si vypracuj úkoly na straně 33 (nadpis V. Čína) a hned na následující straně 33 rovněž opakování 
6. Vyplň si kvízy a doplňovačky na této stránce

Prezentace:

Doplňující a vysvětlující výklad

Čína je v současnosti se svými bezmála 1,5 miliardami obyvatel nejlidnatějším státem světa. Pro srovnání - každý v naší republice (která má 10,5 milionu obyvatel) by se musel naklonovat přibližně 143x, abychom dosáhli stejného počtu obyvatel, jako má Čína.
Čína se nachází na východním okraji Asie (proto se také této oblasti mnohdy přezdívá "Dálný východ") a její hlavní město je Peking. Zvláštností je, že na území Číny (protože je velice rozlehlá) se setkáte hned s několika různými podnebími - narazíte zde na pouště, džungle, mohutné hory, ale i úrodné nížiny. Tak - to by bylo několik málo informací, které náleží spíše k zeměpisu. My se ale ponoříme do historie, kvůli které jsme zde (nebo vzhledem k situaci spíš nejsme) především.

Určitě vás nepřekvapí, že i v případě Číny stály u zrodu tamní civilizace dvě významné řeky - Žlutá řeka (Chuang-che) a Dlouhá řeka (Jang-ć-ťiang). Právě podél těchto dvou řek se začala rozvíjet civilizace. První známky o zemědělství v Číně pocházejí z období zhruba 7000 let př.n.l.

Pro dějiny Číny (ale později i v evropských dějinách) je významný pojem "dynastie". My už jsme si o něm něco říkali (především v souvislosti s dějinami Egypta), ale pro jistotu vysvětlím ještě jednou o co jde. Často se v dějinách u různých států setkáte s pojmem "vládnoucí dynastie", nebo "královská dynastie" a podobně. Co to tedy ta dynastie je? Za dynastii označujeme panovníky, kteří pocházejí z jedné rodiny (tedy jsou příbuzní). To znamená, že pokud například bude někde vládnout třeba král Franta. A ten král Franta bude mít syna Honzu, který po něm (obvykle když současný panovník zemře) nastoupí na trůn - a stane se z něj král Honza. Honza bude mít taky syna, který se bude jmenovat třeba Jirka. Z Jirky se opět stane král ve chvíli, kdy nastoupí na trůn po svém otci. No a protože třeba Jirka nebude dobrý král, tak ho jeho poddaní svrhnou a vlády se ujme někdo jiný. A tím bude řekněme ... třeba Jindra - nově tedy král Jindra. V tomhle případě za panovníky z jedné dynastie považujeme právě krále Frantu, krále Honzu a krále Jirku. Král Jindra už ale do ní nepatří, protože s nimi není nijak příbuzný, což znamená, že pokud bude mít Jindra další potomky, tak započne další panovnickou dynastii. Jinak co se žen týče, ty se většinou panovníky stát nemohly, protože titul se dědil po mužských potomcích - ale i v tomto případě byla řada výjimek, ale o tom až později. Tak to bychom měli krátkou odbočku k tomu, co je to "panovnická dynastie".

Čína nebyla dlouho jakkoliv jednotná - přeci jenom šlo o obrovské území a takové bylo v tehdejších dobách velmi obtížné spravovat. V Číně tedy byla řada různých státních útvarů, ve kterých vládly různé panovnické dynastie. Kolem roku 2000 př.n.l. byla na území Číny zřejmě nejvýznamnější z nich dynastie Sia, podle které se nazývalo i území, kterému vládla - tedy Sia. Což bylo konec konců zvykem, že se jednotlivé říše nazývaly podle vládnoucí dynastie. Kolem roku 1500 př.n.l. se ale toto území rozpadlo a dynastie Sia se postupně smísila s několika dalšími dynastiemi prostřednictvím různých sňatků.

Štafetu nejvýznamnějších panovnických dynastií v Číně převzala dynastie Šang (vláda zhruba 1500-1045 př.n.l.), jejíž říši považujeme za první skutečný stát na čínském území.

Po dynastii Šang přišla dynastie Čou, která své říši vládla přibližně mezi lety 1045-256 př.n.l. Stále se ale jednalo jen o jednu z mnoha říší, které se na území dnešní Číny rozkládaly - podobných říší bylo tehdy v Číně 170. Takže stále to nebyla jednotná Čína. Období vlády dynastie Čou můžeme rozdělit na dvě etapy - v první polovině docházelo k rozvoji měst, obchodu a kultury - to nazýváme tzv. období jara a podzimu. Jednotlivé čínské státečky mezi sebou uzavíraly spojenectví a různě se i spojovaly, což vedlo k tomu, že na konci tohoto období už existovalo pouze 7 větších států, které ovládaly ještě několik menších států.
Druhé období už tak příjemné nebylo a bylo poznamenáno prakticky tři století trvajícím chaosem a válkami mezi těmito sedmi dynastiemi, které toužily po moci a ovládnutí ostatních států. Z těchto bojů nakonec vzešla vítězně dynastie Čchin. Jejich stát si nakonec všechny ostatní podmanil a roku 221 př.n.l. a vytvořili říši Čchin, které se přezdívalo Říše středu - to byl první jednotný stát, který ovládal značnou část území dnešní Číny. Konec konců právě od této dynastie se odvozuje i samotný název "Čína". Vládcům v Číně přezdíváme císaři. Ti podle čínské tradice vládli prostřednictvím tzv. "mandátu nebes" - tedy že daný panovník má božské práce vládnout. Čínští císaři sami sebe také označovali za "syny nebes".
Vůbec prvním císařem nově sjednocené Číny se stal vládce dosavadní říše Čchin, nesoucí jméno Čchin Š'-chuang-ti (to po vás opravdu nebudu chtít vědět doslovně - stačí, když si budete pamatovat, že první císař sjednocené Číny pocházel z dynastie Čchin, nebo prostě císař Čchin).
Byl to právě Čchin Š'-chuang-ti, komu se podařilo reorganizovat armádu a porazit ostatní čínské státy. Po sjednocení Číny zahájil i reorganizaci správy jednotné Číny - rozdělení na jednotlivé okresy a kraje, nechal budovat cesty, sjednotil platidla, a rovněž provedl reformu čínského písma a to do podoby, v jaké se v Číně používá prakticky dodnes. A protože ze severu pronikali na čínské území kmeny mongolských nájezdníků, nechal postavit Velkou čínskou zeď.
Velká čínská zeď je jednou z největších staveb v lidských dějinách. Její délka činí přes 2000 km, ale protože má na mnoha místech i několik linií, takže pokud započteme vše, má podle nejnovějších údajů Velká čínská zeď délku neuvěřitelných 8800 km (v učebnici je zastaralý údaj), což z ní dělá nejdelší lidskou stavbu na celém světě. Její stavba trvala postupně asi 1800 let (byla neustále dostavována, prodlužována a upravována - svou současnou podobu dostala až kolem roku 1600 našeho letopočtu). Na její stavbě se podílelo statisíce dělníků (obvykle otroků a trestanců), a mnoho jich při její stavbě také zemřelo, přičemž jejich těla byla do zdi také zazděna. Zeď sloužila nejen jako ochrana, ale i jako cesta. Ačkoliv je Velká čínská zeď na seznamu světového dědictví UNESCO, vzhledem k její obří délce prakticky není možné jí udržovat kompletně. Na některých místech je již značně zchátralá a někde je dokonce rozebírána na stavební materiál. Mimochodem často se říká, že Velká čínská zeď je vidět z vesmíru - to je mýtus. Pouhým okem jí nelze vidět ani z oběžné dráhy Země. Když použijete dalekohled nebo nějaký fotoaparát s přiblížením, tak můžete vidět nepatrné čáry, ale to je tak vše.
První císař Čchin se však ale neproslavil jen dobrými a záslužnými činy. Vzhledem k tomu, že vládl jako panovník s neomezenou mocí, a tedy i v mnoha ohledech dosti bezohledně. Obyvatelé museli platit vysoké daně a byly nastaveny vysoké tresty za neplnění císařových nařízení. Navíc vedl časté války, což společně se stavbou Velké čínské zdi zemi značně zadlužilo a většina obyvatel žila v chudobě. Proto měla jeho vláda i celou řadu kritiků. I to se císař rozhodl vyřešit dosti svérázně, a to tak, že zničí dějiny, aby lidé nemohli tvrdit, že dříve se měli lidé lépe. Nechal proto spálit všechny knihy a popravit všechny učence i s rodinami, kteří se odvážili jej kritizovat. Několik stovek dalších učenců-filozofů nechal zaživa zazdít. Díky těmto jeho činům toho o dějinách Číny před tímto obdobím víme jen velmi málo. Také se snažil objevit tajemství věčného života.
Nakonec to byla císařova touha po moci a nesmrtelnosti, která mu přivodila záhubu. Během jedné z jeho cest po Číně mu skupina lékařů nabídla údajný lektvar nesmrtelnosti, který ale obsahoval malé množství jedovaté rtuti. Císař lektvar vypil... a to bylo také to poslední, co udělal, protože zemřel na následky této otravy.
Císař byl pohřben v hrobce, kterou si již předtím nechal vybudovat (avšak ještě nebyla hotová - její výstavba trvala celých 40 let) - jedná se o největší mauzoleum (tedy monumentální hrobku) na světě. Celý areál zabírá plochu 56 km2 - což je přibližně polovina rozlohy města Liberce. Součástí tohoto areálu je i známá Terakotová armáda. Jedná se o 8 000 soch válečníků v mírně nadživotní velikosti, kteří mají za úkol chránit císařovy ostatky. Každá ze soch má vlastní skutečnou výzbroj a každá má detailně vymodelovanou tvář (nenašly se mezi nimi dva stejné obličeje - každý má unikátní), a jsou zde dokonce i jezdci na koních. I Terakotová armáda je dnes na seznamu světového dědictví UNESCO.

Po smrti prvního císaře Čchina vládl zemi jeho syn, ale ten vladařské povinnosti zanedbával, a tak vypuklo roku 206 př.n.l. povstání, které vládu dynastie Čchin svrhlo. K moci se pak dostala dynastie Chan, která vládla dalších 400 let, a to až do roku 211 našeho letopočtu. Tak či onak Čína jako taková zůstala už (více či méně) jednotná až do současnosti, a jedná se tedy o jeden z nejstarších států světa.

Co nám dala Čína?

Krom současné epidemie koronaviru nám Čína dala (vyjma tedy již zmíněné Velké čínské zdi pochází z Číny celou spoustu věcí). A to teď nemyslím řadu výrobků nevalné kvality s nápisem "Made in China".

Pijete třeba rádi čaj? Čaj pochází právě z Číny (částečně i z Indie), kde roste ve vlhkém prostředí a ve vysokých nadmořských výškách, a to keřích - Čajovník čínský.

Další významný čínský vynález je hedvábí. Hedvábí je látka, která se vyrábí z kokonů (tedy jakýchsi obalů) larev motýla Bource morušového. Tato látka je dodnes velmi ceněná pro své vlastnosti. To je také důvod, proč se Číňané velmi dlouho snažili tajemství výroby hedvábí tajit před celým světem. Dnes již se běžně vyrábí i umělé hedvábí.

Další vynález, který používáme všichni a který původně pochází z Číny, je papír. V pozdějších obdobích starověku se již vcelku obvykle psalo na papyrus. Papír je ale oproti papyru praktičtější, protože je tenčí a ve své podstatě i odolnější. Papír se v Číně objevil někdy kolem roku 3000 př.n.l. a napřed se vyráběl z konopí a lněných hadrů. Papír v podobě, v jaké jej známe dnes, byl vynalezen až někdy kolem roku 100 našeho letopočtu (tedy před přibližně 1900 lety).

V Číně má původ i například kompas či kormidlo, seismograf anebo také předchůdce dnešního porcelánu. I rýže pochází i z Číny. Řada lidí také nedá dopustit na tradiční čínskou medicínu, starověcí Číňané byly také zdatní matematici a astronomové, a pokud se posuneme do přibližně 7. st. našeho letopočtu (tedy již do středověku), tak v Číně má původ i střelný prach. A spousta dalšího. Konec konců, jak se říká - víc hlav, víc ví. A zrovna v Číně tech hlav bylo vždy mnoho ;) .

Mnoho z vás také jistě bude znát symboly Jin a Jang - ty symbolizují dva protipóly, které zároveň znamenají rovnováhu - podle čehož se řídí celá čínská filozofie. Mezi nejvýznamější čínské filozofy patří například Konfucius.

Užitečné odkazy na závěr

A něco k zopakování na závěr: