Řecko-perské a peloponéské války

Úkoly:

1. Udělej si zápisky z níže uvedené prezentace
2. Přečti si níže Doplňující a vysvětlující výklad
3. Mrkni se na video na konci stránky
4. Prostuduj si témata v učebnici - strany 71-74
5. V pracovním sešitě si můžeš vypracovat úkoly na straně 42-43 (OBDOBÍ ROZKVĚTU ANTICKÉHO ŘECKA)
6. Zkus si vyplnit následující kvízy a doplňovačky zde

Prezentace

Doplňující a vysvětlující výklad

Minule jsme rozebírali počátky antického Řecka. Říkali jsme si o tom, že Řecko bylo původně rozdrobené mezi jednotlivé kmeny, které se postupně začali spojovat. Od 8.st. př.n.l. začaly vznikat jednotlivé městské státy, a také došlo k řecké kolonizaci mnoha míst podél pobřeží Středozemního moře. Mezi mnoha řeckými státy vynikaly především dva z nich: Athény (kde vládla demokracie a lidé se tak mohli přímo podílet na chodu Athén) a Sparta (kde byli muži vychovávání od mala jako válečníci). Nyní budeme pokračovat dále, ale ve starověkém Řecku ještě zůstaneme.

ŘECKO-PERSKÉ VÁLKY
A hned ze začátku začneme válčením. Když jsme rozebírali Mezopotámii (tedy Babylonskou a Asyrskou říši) ale i Egypt, narazili jsme na Perskou říši, která postupně ovládla jak území Mezopotámie, tak i Egypta. Ale pokračovali i dále - obsadili totiž i území tzv. Malé Asie (nebo také Anatolie - což je vlastně dnešní Turecko), a s ním tak Peršané obsadili i některé řecké městské státy, které se tam nacházely. To se ale těmto řeckým městským státům moc nelíbilo - samozřejmě si chtěli vládnout sami dle svého, a nechtěli, aby se jim do toho montoval někdo jiný. A tak proti perské nadvládě tamní Řekové v r. 499 př.n.l. povstali, vyhnali perské úředníky a odmítli platit Peršanům daně. Když to viděli Athéňané, poslali těmto řeckým státům vojenskou pomoc. Přesto ale Peršané tuto vzpouru potlačili, a navíc získali dobrou záminku k tomu, aby napadli i Athény.

Bitva u Maratonu (490 př.n.l.)
Neuplynulo ani 10 let a Peršané se v r. 490 př.n.l. vylodili na ostrově nedaleko Athén. Tamní obyvatele odvlekli do otroctví. Atéňané proti tomuto invaznímu vojsku vyslali své vojsko a střetli se s nimi v bitvě u města Marathon. Ačkoliv Peršanů bylo přibližně 3x více (30 000 Peršanů proti 10 000 Řeků), Řekové zvolili lepší strategii a měli rovněž lepší výzbroj, a tak Řekové Peršany porazili. Jen pro zajímavost - v této bitvě zahynulo 6400 Peršanů, ale jen necelých 200 Řeků.
K tomuto vítězství se také pojí jedna legenda. Předpokládám, že většina z vás už někdy slyšela o maratonském běhu, což je běh na trati o délce 42 km, který je tradiční součástí letních olympijských her. Ten se váže právě k tomuto vítězství. Řecký voják Feidipiddes byl údajně vyslán z Maratonu až do Athén, kde měl vyřídit zprávu o vítězství a poté zemřel vyčerpáním, protože celou cestu běžel. Zřejmě se jedná skutečně jen o legendu, jelikož se legenda v dalších stoletích různě měnila a i vzdálenost 42 km nesedí (ta vznikla až ve 20. století). Každopádně Athény uspěly, ale hrozba další invaze Peršanů ještě zažehnána nebyla.

Bitva u Thermopyl (480 př.n.l.)
Opět uplynulo 10 let a Peršané se vrátili do Řecka znovu. Peršané se z minulého neúspěchu poučili a tentokrát vyslali do Řecka ještě mohutnější vojsko (zřejmě mezi 100-200 tisíci vojáků). Perský král Xerxes vyslal do Athén a Sparty své posli a dožadoval se, aby Řekové přijali perskou nadvládu. Řekové to považovali za urážku a perské vyslance nechali popravit. To samozřejmě Xerxese příliš nepotěšilo a tak nařídil na Řecko zaútočit. Perské vojsko vyrazilo ze severu Řecka. Řekové nicméně potřebovali získat čas aby mohli postavit dostatečně silné vojsko, a tak se rozhodli Peršany zastavit v Thermopylském průsmyku (asi 130 km severozápadně od Athén). Mnohé legendy vyprávějí o tom, že celé perské vojsko zde zadržovalo pouhých 300 Sparťanů. Pravdou nicméně je, že sice tu bylo 300 Sparťanů, ale také dalších přibližně 7 000 Řeků z jiných městských států. Perské vojsko se skutečně podařilo zastavit, jelikož v úzkém průsmyku nemohli využít své početní výhody. Jeden z místních obyvatel ale údajně měl Řeky zradit a Peršanům ukázat cestu kolem průsmyku. Peršané tak vtrhli Řekům do zad a několik tisíc jich zabili. Pravda nicméně je, že spartští vojáci, společně s několika stovkami dalších Řeků, na místě zůstali, aby kryli ústup svých spojenců. Prakticky všichni Sparťané, včetně jejich krále Leonida, zde v tomto boji zahynuli. Peršané však sami ztratili mezi 10-20 000 vojáků. Mimochodem jeden ze spartských vojáků když se dozvěděl, že prý perských lučištníků je tolik, že jejich střely zastíní i slunce, měl pronést větu "výborně, alespoň budeme bojovat ve stínu".

Peršanům po vítězné bitvě u Thermopyl už nic nestálo v cestě do Athén. Peršané do Athén vtrhli a vypálili je. Oběť Řeků v bitvě u Thermopyl ale nepřišla nazmar - díky tomu měli Atéňané dostatek času na to, aby město opustili a to i s většinou cenností. Peršané tak vlastně vypálili už jen opuštěné město.

Námořní bitva u Salamíny (480 př.n.l.)
Nedlouho po bitvě u Thermopyl došlo také k námořní bitvy u Salamíny. Řekům (především tedy Athéňanům) se během oněch předcházejících 10 let (po první perské invazi) podařilo výrazně posílit své námořnictvo a také toho hodlali využít. Ačkoliv byly perské lodě velké a mohutné, ty řecké lodě byly menší, ale také obratnější a hbitější. Řekům se nakonec podařilo perské lodě vlákat do úžiny, kde posléze využili obratnosti svých lodí a Řekové tak Peršany porazili. Řekové do bitvy nasadili přibližně 350 lodí a ztratili jich 40. Naproti tomu Peršané nasadili do bitvy mezi 800-1000 lodí, a ztratili jich 200.
Tato prohra měla pro Peršany dalekosáhlé důsledky. Za prvé tím ztratili převahu na moři a za druhé díky ztrátě lodí měli problém zásobovat své velké pozemní vojsko. Perský král Xerxes tak uprchl zpátky do Persie i se svým vojskem. V Řecku ale Peršané ponechali zhruba 50 000 vojáků.

Bitva u Platají (479 př.n.l.)
Těchto 50 000 perských vojáků se mělo pokusit znovu táhnout na jih a snažili se přitom využít sporů mezi Spartou a Athénami. To se jim ale nepodařilo. Jediné, čeho dosáhli, bylo opětovné vyplenění Athén, což už ale nemělo moc smysl. Nakonec došlo k velké bitvě u města Platají, kde se střetlo 50 000 Peršanů a 30 000 Řeků z různých městských států. Bitva byla velmi vyrovnaná a zdálo se, že Peršané získávají pomalu ale jistě navrch. Nicméně v jednu chvíli se malý oddíl Řeků zuřivě probil až k perskému veliteli Mardoniovi a usmrtili jej. V tu chvíli se Peršané dali na útěk.
Bitva u Platají definitivně zhatila plány Peršanů na obsazení Řecka. Naopak došlo k osvobození Řeckých měst v Malé Asii, což ale trvalo postupně až do roku 449 př.n.l., kdy byla podepsána mírová dohoda s Peršany.

VÝVOJ PO ŘECKO-PERSKÝCH VÁLKÁCH

Athénám v tomto období vládl Perikles. Za jeho vlády došlo k obnově poničených Athén a zároveň jejich značnému rozvoji. Díky němu vznikla na athénské akropoli (tedy onom vyvýšeném návrší) celá řada působivých staveb, z nichž tou určitě nejvýraznější je chrám zasvěcený bohyni Athéně - chrám Parthenón. Celý chrám byl bohatě a barevně zdobený a na jeho zdech byly vyobrazeny výjevy spojené s dějinami Athén i legendy o řeckých bozích, čemuž dominovala obří socha bohyně Athény. Dále nechal postavit například mohutnou bránu Propylaje a řadu dalších staveb. Během Periklovy vlády také působili v Athénách uznávaní umělci z celého Řecka (například Sofokles).

Perikles a Atéňané si byli také vědomi toho, že Peršani sice byli odraženi, ale to neznamená, že se nepokusí obsadit Řecko znovu. Z toho důvodu Perikles založil Athénský námořní spolek (někdy také známý jako Délský spolek). Jednalo se o vojenskou alianci, do které se mohl přidat každý městský stát v Řecku, přičemž hlavní slovo v tomto spolku měly právě Athény. Městské státy, které byly součástí spolku, přispívali do společné pokladny, ze které se pak platila například stavba nových vojenských lodí a výzbroj vojáků. Athény nicméně svého postavení začaly zneužívat - například část společných peněz použily na obnovu poničených Athén a dále se snažili rozšiřovat svůj vliv ve státech spolku.
Navíc pomocí mnoha smluv začaly státy ve spolku ovládat i řadu obchodních cest, které předtím ovládal například Korint. Největší obavy ale měla Sparta (spojenec Korintu) - obávaly se, že Athény postupně ze spolku vytvoří jednotnou říši pod vedením Athén - o což Athény zřejmě skutečně usilovaly.
Napětí rostlo, až nakonec roku 431 př.n.l. vyhlásila Sparta Athénám válku - tím začaly Peloponéské války (Peloponéské proto, že většina bitev se odehrávala na Peloponéském poloostrově

PELOPONÉSKÉ VÁLKY (431-404 př.n.l.)

Do války se zapojil Athénský námořní spolek v čele s Athénami na jedné straně a Peloponéský spolek (například Korint) v čele se Spartou na druhé straně. Sparťané na začátku války vtrhli do Attiky (oblast, ve které se nacházejí Athény), kde se snažili zlikvidovat farmy a vesnice, které Athénám dodávaly obilí a potravu a tím tak Athény vyhladovět, protože Athény měly silné opevnění. To se ale Sparťanům nakonec nepodařilo.
V Athénách nicméně vypukla morová epidemie, která trvala několik let a při které zemřela čtvrtina obyvatel města, včetně samotného athénského krále Perikla.
Válka se s několika přestávkami táhla bezmála 30 let a střídavě vedly obě strany. Dalo by se říct, že Athény měly navrch v námořních bitvách, naproti tomu Sparta vítězila hlavně na souši. Během války se také Sparťané spojili se dřívějšími řeckými nepřáteli - Peršany.
Rozhodlo se až v roce 405 př.n.l., kdy došlo k námořní bitvě u Augospotamoi ve které bylo athénské loďstvo překvapivě zničeno. Athény ještě chvíli vzdorovali, ale jejich snaha byla marná. V roce 404 př.n.l. Athény přistoupily na mírové podmínky se Spartou, čímž skončily Peloponéské války.
Athény byly nuceny zbourat své opevnění, odevzdat všechny vojenské lodě a vstoupit do spartského spolku.
Po Peloponéských válkách se stala naopak Sparta nejmocnějším řeckým městských státem. Nicméně i poté pokračovaly různé konflikty mezi řeckými městskými státy, do kterých se vložila i Perská říše.

Všem sporům nakonec učinila přítrž až kolem roku 350 př.n.l. Makedonská říše v čele s Alexandrem Velikým, a to prostým způsobem - všechny městské státy obsadila. Navíc to netrvalo to dlouho a obsadila i Perskou říši. Ale o tom zase až příště...

Další zajímavé odkazy